Nivalis

Druhé společné pletení kterýho jsem se letos na podzim zúčastnila byl - ''Velký Podzimní KAL s Teti Lutsak'', pořádaný mým oblíbeným obchodem Vlněné Sestry. Na výběr byl jakýkoliv návod od nárhářky - od čepic po svetry! Já jsem samozřejmě neodolala výzvě a šla do svetru Nivalis.

Od Teti Lutsak mám v oblíbených na Ravelry opravdu hodně designů, ale nějak jsem se nikdy nedokopla k tomu něco začít. Takže jsem byla z tématu podzimního KALu nadšená, ale o to těžší bylo něco vybrat! Trvalo mi to snad celej večer se rozhodnout, pořád jsem objevovala nový a nový návody který jsem chtěla zkusit. Mohér? Výplet? Jednobarevný? Nakonec jsem se zbláznila a rozhodla se pro svetr, který má sedlo vyplétaný estonskou technikou Roosimine - což je něco co jsem doposud akorát obdivovala, tak proč to nezkusit!

Roosimine není o moc jiný než normální vyplétání, akorát se oka kontrastní barvou nepletou, ale příze se přenese přes pleteninu a pak zase zaplete do rubu. Jednoduše mostky na líci. Musím říct, že ze začátku to byl trochu stres a lámala jsem si nad tím jak hlavu tak prsty. Časem jsem zjistila, že vlastně není potřeba vymýšlet nějaký opičárny a příze jsem si chytla tak jako normálně - hlavní barvu do pravý ruky a pletla oka anglickým způsobem a kontrastní barvu (drženou dvojitě) jsem si vzala do levý ruky a přehazovala jakože kontinentálně. Už od začátku jsem pletenou část znatelně utahovala a naopak mostky nechávala hodně volný. Teti píše v návodu, že útáhnout to jde vždycky, ale povolit už to nejde. Moje taktika se vyplatila a i přesto, že někde jsou mostky možná až moc volný, tak sedlo není vůbec stažený a sedí krásně. Jediný s čím mám ve výsledku problém je zaplétání kontrastní barvy při dlouhých přechodech. Jak se vlna musela držet dvojitě, tak to hrozně vykukuje ven. Jednoho večera jsem do toho tak moc před spaním civěla, až se mi o tom v noci zdálo ! Úplná noční můra, jak mi z toho vylejzá ta vlna na líci ! No, ráno to nevypadalo tak tragicky, tak jsem se rozhodla pokračovat a nějak to rozdejchat.

Co jsem se koukala na hotový projekty na Ravelry, tak někomu tam ty "zápletky" prosvítají a někomu ne, takže si myslím, že to bude záviset na volbě příze. Já jsem si tentokrát vybrala nádhernou Le Petit Lambswool od Biches & Bûches, která je vcelku tenká a i když se po vyprání trochu napufla, nebylo to dost aby to tu kontrastní barvu překrylo. Ale co už, konec, o tomhle už se nechci bavit ! Výplet se mi líbí i tak ! 

Teď něco k barvám, protože mnozí si všimli, že tohle není zrovna moje obvyklá kombice. Samozřejmě jsem na začátku výběru hned instinktivně šáhla po černý a šedý, nebo černý a červený a pak koukám a Biches & Bûches mají P E R F E K T N Í popelavě růžovou, takže k tomu musela být šedá (aby těch barev nebylo moc, že jo) a měla jsem nádhernou kombinaci totálně mimo mojí komfortní barevnici. Když už zkouším něco novýho, tak naplno !

S Le Petit Lambswool jsem pletla poprvé a jsem moc spokojená. Příze hezky držela tvar, neutíkala mi a po vyprání se oka hezky srovnali. Mě osobně nekouše a pod bundou svetr krásně hřeje. Vzhledem k tomu jakou neskutečnou barevnici tahle příze má, tak myslím že se asi hodně brzo vrátím pro další klubíčka ♥

Musím říct, že na fotkách od autorky mi trochu chybí nějaká úplně normální fotka na postavě. Do tý doby než jsem začala plést a přečetla si návod tak jsem tak nějak vlastně nevěděla jak bude tělo a rukávy dlouhý. Píše "slightly cropped" (trochu kratší), ale ani jedna fotka vlastně není jak ve svetru stojí a když je tam svetr celej tak je na ramínku. Nicméně krátký svetry to já ráda, protože pořád nosím kalhoty, legíny nebo sukně s vysokým pasem, takže mě se do šatníku hodí výborně. Pokud by někdo chtěl plést normální délku, tak si radši vemte klubko navíc.

Vzhledem k tomu, že mám v plánu ještě svetr a šál k Vánocům a zároveň jsem dokončovala KAL s Westknits, nezbývalo než pletení dost nakopnout a tuhle pleteninu jsem vytvořila za rekordních 34 dní. Což je na mě docela výkon. Dokonce stíhám totálně na pohodu i oficiální konec společnýho pletení. No já se nepoznávám !

Na fotky jsem tentokrát vybrala trochu urbex. Aby tahle barevná kombinace náhodou nebyla moc romantická nafotili jsme pár fotek na opouštěným "Geisterbahnof" (nádraží duchů) v Mnichově. Určitě si vzpomenete, že na tomhle místě už jsme jednou fotili Super Simple Summer Sweater, ale tenkrát jsme se neodvážili jít přímo dolů na koleje. Teď zrovna nikde nikdo nebyl, tak jsme šli na průzkum. Jako by to už takhle nebylo dost úžasně postapokalyptický místo, tak ten den byla ještě námraza a mlha - no úplně paradní podmínky. Taky jsme nebyli jediný kdo tam na vlastní nebezpečí lovil fotky (a duchy). Geisterbahnhof je stanice vlaku, která byla postavená speciálně kvůli nešťastný letní olympiádě v roce 1972. Nádraží se používalo až do roku 1988, kdy se na kolejích stala nehoda při který dva malý kluci, co lezli po vagónech dostali smrtelnou ránu od vedení. Po nehodě se nádraží přestalo používat a od tý doby zarůstá křovím a slouží jako perfektní místo na fotky, noclehy bezdomovců a sprejerský kreativní vyžití.